Spouštěčem pro tuto úvahu se stalo foto knihy na ruských sociálních sítích. Na obálce je děda s bílými vlasy a vousy, ale ve vojenské uniformě s velkým množstvím metálů a za ruce ho drží z jedné strany chlapeček a z druhé strany holčička. Název knihy je Besedy o válce, encyklopedie pro nejmenší.

Často se mluví o tom, že provoz ekonomiky je určován volným trhem. Zdaleka to ale není pravda, mimo jiné i z toho důvodu, že o jednom z důležitých parametrů, množství peněz v ekonomice, rozhoduje stát.

Velkolepá konference na Pražském hradě, záplava žlutých hvězd na modrém poli v ulicích, na pódiích slavnostní projevy o tom, jak se nám v Unii dobře vede, na náměstích panely s mezníky vstupu Česka do EU a s výpočty vzestupu českého hospodářství díky unijním dotacím.

Proč jede Si Ťin-pching do Evropy. Válka v Rusku má být pro děti normální stav světa. Češi v EU aneb Jak je to doopravdy? Vláda a ČNB na hřbetu tygra. Tragikomická válka v kampusech amerických univerzit.

Svět prožil uplynulé desítky let ve znamení globalizace. Ta by neproběhla bez Číny. Čína v ní hrála nejprve pasivní roli jako místo pro levnou výrobu západních značek. Postupně se ale spolu s bohatnutím země vyvinula v nezpochybnitelného světového hráče, ať se to líbí, či ne.

Ač máme za sebou superúspěšných 20 let, všechny dosavadní politické příběhy o naší roli v EU postupně zkrachovaly – federalistický, reformní a naštěstí i ten extremistický.

Před 20 lety provedla Evropská unie historický krok, když se rozšířila o deset nových zemí, tedy provedla takzvaný velký třesk. Nováčkové se ale nestali plnokrevnými členy EU okamžitě. Některým to trvalo chvíli, jiným déle, a někteří mají problém dodnes. Také Česko našlo své místo v evropském klubu teprve nedávno, přestože mu členství po celou dobu prospívalo.

Před dvěma týdny prošel prvním čtením v gruzínském parlamentu nový zákon o zahraničním vlivu. Kritici přirovnávají předlohu k obdobnému ruskému zákonu, který slouží Kremlu k umlčení opozice a nezávislých médií. Proti návrhu vládní strany Gruzínský sen se před sídlem parlamentu prakticky soustavě demonstruje.

Málokterý otec dokáže vypustit své politické dítě do světa a stoicky snášet jeho dospívání a zralý věk. Vidí všechny chybné kroky, omyly, slepé uličky, nevhodné partnery a osekávání základních ideových kamenů. Buď zatne zuby a nechá ratolest svému osudu, nebo ji nemilosrdně kritizuje, či dokonce zavrhne.

Carpe diem. V zemi se šíří nová nálada. Kalouskova kritika netrefila terč. Gruzie přebírá ruský zákon proti nezávislým médiím. Když jsme po 20 letech konečně pochopili evropskou integraci, musíme se zasadit o její budoucnost. Tři příběhy o našich 20 letech v EU. Dějiny se sice neopakují, ale nějaké podobnosti tu jsou.