Dospívání v moravském Přerově. Zážitky queer chlapce vyrůstajícího v konzervativním průmyslovém městě, navíc v rodině, kde není peněz nazbyt. Prostředí, které trestá odlišnost. To jsou hlavní témata románu Rozložíš paměť, který vyhrál cenu Magnesia Litera v kategorii próza. „Lidská paměť funguje tak, že si pamatuje ty silnější impulzy. Jako třeba dnešek: budu si pamatovat spíš to, že jsem tady nervózní, než že jsem si ráno dal kafe,“ přiznává spisovatel a básník Marek Torčík.

„Ruská intelektuální menšina je uvedena do stavu pasivní letargie a má pocit, že to, o čem vedení státu rozhoduje, se děje bez toho, aby o tom oni cokoli věděli. A pak je další část společnosti, která je totálně zděšena agresivní politikou, kterou si analyzuje jako propagandistický tah,“ popisuje rusista Tomáš Glanc, který v Rusku dlouho žil a profesně sleduje vývoj jeho společnosti už dekády.

„Nějakou dobu potrvá, než budou nasazeny poslední rezervy z obou zemí. Záleží samozřejmě na tom, jak efektivně budou nasazovány. Nebo pokud je některá ze stran vyplýtvá, jak to vidíme na ruské straně při bojích o místa, která nejsou zas až tak významná. Válka bude ještě minimálně dva roky,“ odhaduje vojenský historik Tomáš Řepa v Osobnosti Plus.

Po ruských prezidentských volbách se u nás psalo, že drtivá většina Rusů na našem území Vladimira Putina nevolila. „To, že je u nás nejvíc těch, kteří volili proti Putinovi, mi připadá docela pravděpodobné. V tzv. špionážní relevanci bych tomu dal 95 procent. Problém je v tom, že se hovořilo o 20 tisících Rusů, ale žije jich tady asi 30 tisíc,“ naznačuje investigativní novinář Respektu Jaroslav Spurný.

Historik Vít Smetana z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd tvrdí, že ruský prezident Vladimir Putin má hned čtyři „poradce“: Ivana Hrozného, Petra Velikého, Kateřinu Velikou a Josifa Vissarionoviče Stalina. „Ten rozšiřoval hranice Ruska skutečně svědomitě. Také se opakovaně dopouštěl genocidy na částech vlastního obyvatelstva, u kterých viděl třeba jen možné problémy,“ říká v Osobnosti Plus.

„Smál jsem se v pár vyhrocených situacích, i v jedné hraniční na Ukrajině. Tam byl smích asi obranným mechanismem,“ popisuje Andreas Papadopulos, zahraniční zpravodaj České televize v Polsku, který byl několikrát jako válečný zpravodaj ve válčící Ukrajině. Tehdy jeli do obléhaného ukrajinského Bachmutu, který byl ze tří stran obklopen ruskými vojsky.

„Sobotní íránský útok izraelskou společnost vyděsil,“ myslí si ředitelka Herzlova centra izraelských studií na Univerzitě Karlově a analytička Irena Kalhousová. „V ten moment, kdy na Izraelce letělo více než 300 projektilů, seděla většina Izraelců doma a čekala, jak to celé dopadne. Jistě to na chvíli umlčelo vnitropolitické sváry a protesty, protože teď je nepřítel zcela jasně vnější a zásadní.“

Dotace, a to hlavně ty evropské, nás ženou do zhouby, myslí si ekonom Lukáš Kovanda. „Každá dotace totiž vlastně znamená, že v podnikání nevítězí ten, kdo dokáže klientovi nabídnout nejlepší, nejlevnější a nejceněnější službu. Vítězí ten, kdo má dobré politické konexe, kdo třeba umí korumpovat a pak se s politikem, který mu dotaci přiklepne, ,šábne‘,“ říká v Osobnosti Plus.

Návštěva premiéra Petra Fialy (ODS) v Bílém domě je podle vysokoškolského pedagoga New York University v Praze Tomáše Klvani důležitá. „Na Bílý dům se stojí velká fronta, všichni se tam chtějí dostat. My nemáme ve světě úplně největší palebnou sílu ohledně ekonomiky, takže je dobré, že tam premiér přijel právě v tuto chvíli. A koneckonců je to plus, protože nám to umožňuje hrát v krizových momentech naší vlastní kartou, kterou naše vláda hraje docela dobře.“

Předseda ODS Petr Fiala má za sebou úspěšný Kongres ODS, kde obhájil už po páté pozici předsedy a vzkázal, že jeho cílem bude výhra v příštích parlamentních volbách. Podle komentátorky z Czech News Center Lenky Zlámalové to tak dopadnout může, ale důvody jsou jiné, než si ODS asi myslí. „Vláda toho totiž dělá strašně málo, k tomu některé věci hrozně špatně. Má spoustu vysoce socialistických tendencí – a její voliči jsou z toho samozřejmě zpruzení.“