Labská Florencie, Benátky za Alpami. Město krásy a umění. Saská kurfiřtská metropole: Drážďany. Dodnes se sem jezdí především do muzeí všeho druhu.

Napadlo vás někdy, že skutečnost je metaforicky strukturovaná? Chápu, že pokud máte teprve před první kávou, může to znít jako poněkud nejapná otázka. Takže na ni zkusím odpovědět sám.

To pravidlo má jistě, jako všechno na světě, i světlé výjimky. Ale v osmdesáti případech ze sta platí: pravidlo úpadku mluveného slova ve veřejném prostoru. Přitom optimismus do budoucna zrovna nebudí fakt, že s klesajícím věkem úpadek nemizí, ale roste: v podcastech, debatách, u moderátorů, youtuberů, komentátorů i politiků.

Na tenerifském pobřeží Atlantického oceánu v Puerto de la Cruz je spousta kamenů. Jsou tmavé, černé, vzniklé ze sopečné lávy. Baví mě objevovat jejich zajímavé tvary, nevšední barvy a především si s nimi hrát. Pokládám jeden kámen na druhý, menší na větší, hledám jejich balanc a postupně stavím do výšky kamennou věž.

Začátkem tohoto roku mě oslovil Český rozhlas Vltava s nabídkou, zdali bych pro něj nechtěla moderovat filosofický podcast. Nevěděla jsem sice přesně, co mě čeká, ale představa zabývat se filosofií mě jednoznačně zlákala. Vzpomněla jsem si v tu chvíli na jednoho ze svých bratrů, který nějakou dobu filosofii studoval, a díky kterému jsem podlehla sympatiím ke všemu, co míří hlouběji, co jde po smyslu a podstatě věcí mého života.

Jsem filosof jazyka, který se věnuje temnějším zákoutím naší řeči: lžím, nenávistným projevům či konspiračním teoriím. Často o těchto věcech diskutuji s druhými a občas dojde i k nesouhlasu. Nedávno jsem například vedl polemiku s kolegy religionisty z výzkumného spolku Konspiritualita.

Díla Konstantina Brancusiho jsou v mnoha světových galeriích. Přesto je výstava, již po třiceti letech uspořádalo Centre Pompidou v Paříži, výjimečná. Objevná i pro ty, kdo se domnívají, že je tento pařížský modernista nemůže ničím překvapit.

V benátské laguně leží nevelký ostrov San Michele, jehož celou plochu zaujímá hřbitov. Vaporetta pendlující mezi vlastními Benátkami a ostrovem Murano zde zastavují pro ty, kteří jdou navštívit své blízké – ano, ještě v Benátkách tací jsou –, a pro ještě jiné, kdo váží cestu k místům posledního odpočinku Josifa Brodského nebo Ezry Pounda, kteří zde spočívají v protestanském oddělení ve stínu cypřišů.

Ptala se mě kamarádka, kam má v Praze jít s německou návštěvou, která se zajímá o Franze Kafku. Do muzea v Hergetově cihelně na Malé Straně, odpověděla jsem. No dobrá, ale oni jsou zvědaví na Kafkovu Prahu, na město: tak kudy vést procházku, která by ho připomínala?